Včelý úl
Včelí úl je člověkem, tedy uměle, vytvořený příbytek včel určený pro chov jednoho včelstva.
Navrhnout ideální konstrukci úlu je velmi obtížné. Nutno hledat kompromis mezi životními potřebami včel a snadnou obsluhou při chovatelských zásazích včelaře. Složitost takového zadání dokumentuje množství různých typů úlů, jak se v průběhu věků včelaři pokoušeli nalézt jeho nejlepší řešení.
Ve světě nejvíce rozšířený je Langstrothův úl navržený a úspěšně odzkoušený v polovině 19. stoletíamerickým včelařem LorenzoLangstrothem.
ČÁSTI
Víko – požaduje se dostatečná tepelná izolace
Nízký nástavek – v průhledu jsou patrné rámky vybavené voskovými mezistěnami, na kterých včely budují své dílo. Umístěním v horní části úlu je nástavek předurčen pro ukládání medu; má funkci medníku.
Dva nízké nástavky – konstrukcí ani vybavením se nijak neliší od horního nástavku. Svým umístěním v dolní části úlu jsou předurčeny pro plodové hnízdo; označují se jako plodiště.
Úlové dno – na vyobrazení má vysoký podmet, tzn. že výška úlového dna resp. volný prostor mezi dnem a spodními okraji rámků činí až 10 cm ale i více.
Na čelní spodní hraně dna je znatelný přesah plochy vně hranice půdorysu úlu. Plocha nese označení leták. Usnadňuje včelám „start“ i „přistání“. Přes celou šířku letáku je štěrbina. Nazývá se česno; pro včely „hlavní vchod“ do úlu.